Mezi palmami část 2

5. října 2011 v 20:16 | Monika.K |  Všechny mé příběhy

Ráno v osm hodin byla snídaně. Byli velmi překvapeni, že skoro pořád se tam jí jen ovoce. Na stolech bylo nějaké malé pečivo a jinak kokosové mléko, hrozny, ananas, mandarinky, kiwi, pomeranče, banány a mango. Z té, dá se říci vodové snídaně, se chtělo všem na záchod. Nebyla to ani rodina, která by jídávala zdravě, proto si museli na stravu tohoto typu nějak zvyknout. Táta šel po snídani do baru s koktejly a alkoholem a ochutnal pravý karibský rum z cukrové třtiny. Přišel mu mnohem čistější a silnější po chuti. Jediné, co dodal, byl menší žert na českou republiku: ,, Pch, to není jak u nás….z brambor´´ a začal se svému vtipu smát. Samozřejmě mu v baru nikdo nerozuměl, proto se jen na něj dívali a mysleli si, že už má dost.
To Anička s matkou seděli u televize a sledovali počasí do dalších dnů.
Gábina byla, no kde jinde než na pláži. Tak si ležela ve vodě, kde je asi tak něco málo nad kolena vody. O něco později za ní přiběhl i táta. Byl už ve veselejší náladě, tak byla velká zábava. Jak se tak nechali unášet vlnami, uslyšeli jakoby český hlas. Otočili hlavou do strany a uviděli jednu rodinku, jak se s nimi koupou v moři. Táta, jelikož mu to velmi mluvilo, přišel k nim a začal se vyptávat, jestli nejsou z Česka. A jeho podezření bylo správné. Jsou také z Česka. Byl velmi nadšen, tak je pozval na skleničku. Gábina byla ráda, že si její otec našel přátele. Uplynulo pár minut a za Gábinou přiběhla jedna dívka. Jmenovala se Romana. Nebavilo ji sedět v baru, tak si zašla popovídat. Gábina chtěla z vody ven, jenže v tu chvíli ji něco strašně bodlo do nohy. Byl to snad nějaký vodní ježek, nebo něco takového. Gábina začala bolestí ječet a poprosila Romanu, aby ji zvedla a dovedla ji k chatce. Gábina si začala uvědomovat, že i taková klidná místa mohou člověku ublížit, nedává-li si pozor. S napuchlou a krvavou patou dokulhala k pokoji a spadla do postele. Sestra Anna si toho všimla a přišla k její posteli. Zeptala se: ,, Proboha sestro, co jsi jen vyváděla? ´´. Gabča jí jen tiše odpověděla, že nejspíš stoupla na nějakou pichlavou příšeru. Anička jí ránu zavázala a i v případě, že je v moři jemný písek, ji pro jistotu půjčila své speciální botky do vody.
Byly to takové gumové nazouváky, které mnoho lidí nosí, když jsou v moři kameny. Druhý den na ostrově skončil a nyní začíná třetí.
Matka s otcem přišli do pokoje Aničky a Gabči a vzbudili je. Gabča vystřelila z postele jak raketa a zeptala se, co chtějí. Anička ještě ležící v posteli jen s úsměvem řekla: ,, Tati, jaké šílené nápady máš tentokrát?´´ Táta se jen usmál a odpověděl oboum zaráz: ,, Děvčata, tady s matkou jsme si řekli, že pojedeme na výlet.´´ Gabča se začala strašně smát a řekla: ,, Táto, ale ostrov je příliš malý. Nikam jinam než do vody nebo do baru se jít nedá!´´ Táta jen: ,, Ale ovšemže. Venku čeká člun. Zaveze nás na vedlejší ostrov. Je velmi luxusní.´´ Anička ihned souhlasila a začala se oblékat. Gabči nic jiného ani nezbývalo, tak se oblekla taky.
Přišli k takovému malému přístavu, co byl na ostrově a nasedli do slíbeného člunu. Tatínek tam nečekaně potkal své přátele a seznámil je s maminkou a Aničkou, jelikož Gabča je už znala z pláže. Na člunu se plulo tak deset minut a už byli na místě.
Ostrov byl mnohem větší. Měl více cestiček v pláži, byly tam luxusnější chatky i hotely, ale méně lidí. Ani se člověk nedivil, proč méně za tu příšerně drahou cenu. Mamince se ani nechtělo věřit, že jsou tam normálně malé obchůdky s oblečením. Vešli všichni dovnitř a všichni čtyři si koupili na večerní karneval různé oblečky. Máma si koupila šaty jak nějaká královna, tatínek si koupil pirátský oblek, který obsahoval košili, hnědé kalhoty a černé boty. Anička si koupila oblek havajské tanečnice a Gabča zde našla sukni s podprsenkou na orientální tance. Čas na výletě se krátil a rodinka se vracela zpět na ostrov. Táta si dal večer jeho kostým jako první, poté maminka a pak holky. Všichni si stoupli před zrcadlo a museli se začít smát. Připadali si, jako by každý pocházel z jiné doby i jiné země. Karneval začal ve vedlejším baru. Gabča cestou potkala Romanu, která má taky orientální šaty a s nadšením řekne: ,, Vítej v klubu! Tak budeme dnešní tanečnice.´´ Romča se na Gábinu usměje a dodá: ,, Vymyslíme si nějaký taneček?´´ a Gabča: ,, S radostí!´´ V baru byl DJ, který hrál písně podle toho, kdo byl jak oblečen. Samozřejmě ihned zahlédl piráta tatínka a jelikož se to hodí ke karibiku, tak zahrál znělku z filmu: ,, Piráti z karibiku.´´ Tatínek velmi nadšený, že šíleně skákal po pódiu. Poté DJ zahrál valčík královně mamince, pak následovali břišní tance Gabči a Romči a nakonec havajské tanečnice, což byla Anička a jiné dívky. Anička si při tanci našla také pár kamarádek, které pocházeli z Česka a Slovenska.
Gabča s Romčou přitáhli Aničku k sobě a zatančili si s ní. Na parketu všechny vypadali jako by byli nějaké opravdové tanečnice. Tatínek opět jak je jeho zvykem zažertoval a řekl mamince: ,, Mámo vidíš? Tak to youtube na internetu je přeci něco naučilo.´´ Maminka se usmála a přikývla tatínkovi, že má pravdu. Tento večer byl velmi vydařený.
Nyní začíná čtvrtý den.
Počasí bylo stále skvělé, jen bylo velmi větrno. Ani Gabča se už neodvážila jít na pláž, protože byly snad dvoumetrové vlny. Za holkama přišla Romana a držela v ruce draka. Říkala, že věděla jak to chodí na ostrovech, proto si vzala z domu létajícího draka.
Na ostrově byla už po třetí. Prý vždy byly nějaké dva dny hodně větrné, tak jelikož se nesmělo do vody, pouštívala si alespoň draka. Aničce se nápad velmi líbil, jelikož byla přeci ještě dítě. Gabča souhlasila také. Romča si dala s holkami soutěž, kdo dokáže draka udržet co nejdéle v největší výšce. Bylo zajímavé, že zrovna zvítězila ta nejmenší z nich. Anička.
Jen ke konci začal být vítr tak silný, že draka musela pustit, jinak by odletěla i s ním. Následující den stále pršelo a byla i bouřka. To už nikdo nevycházel ani ven. Všechny rodiny se sešli v jídelně a hráli tam karty u čaje. Děti zase hráli stolní hry typu ,,člověče, nezlob se´´ a Gábina byla ta, co jim dávala odměny za první až třetí místa.
Nastal šestý den. Poslední celý den i noc na ostrově. Počasí bylo naštěstí už jasné a slunečné, jen s malým vánkem. Gabča, Romča a Anička ihned ráno šli plavat. Po hodince vylezli z vody, osprchovali se a chystali se teprve snídat. Anička s Romčou se zdrželi u sprch a Gabča šla k chatce. V tu chvíli Gabča ucítila nějaký divný tlak, který ji nutil vzhlédnout k obloze. Na obloze nad sebou spatřila podivně klesající letadlo. Připadalo jí, že ztrácí výšku a klesá přímo k zemi zrovinka k ní. V ten moment spanikařila, začala ječet a rychle utíkala k holkám. Nevěděla ani na jakou stranu vůbec běží. Romča s Aničkou postřehli co se děje a začali utíkat také odtud pryč. Gabča zakopla a spadla na zem. Letadlo spadlo asi tak dva metry za ní. Dá se zde mluvit o velkém štěstí…ale vlastně i neštěstí, jelikož dívky ji odtud odtáhli a po několika sekundách letadlo vybuchlo a rozletělo se na několik kusů. Gabča, která se šokem ze všech třásla nejvíce, vstala a podívala se za sebe. Viděla, jak všichni vyběhli z chatek a vody a s vyděšeným výrazem se dívali na letadlo a na ni. Kdyby ji holky neodtáhli, nejspíš by ji oheň pohltil. Měla velké štěstí, že se letadlo nezřítilo přímo na ni…ale, co ti lidé, kteří byli uvnitř?
Na místo byli ihned přivoláni lékaři a lidé s kyblíky lili na letadlo vodu. Lékaři zjišťovali, kdo všechno byl uvnitř, a z trosek se pokoušeli vytáhnout těla. Byla to tragédie. Nikdo neměl šanci přežít. Dopad je těžce zranil, ale ten výbuch je doslova zabil. V letadle bylo zhruba patnáct cestujících, kteří se chtěli dostát na svůj ostrov.
Po tomhle strašném zážitku si Gabča přála odtud rychle vypadnout, ale starosta ji uklidňoval, že tohle se tam bohužel stává, ale jen jednou za 15 let.
Ale přece jenom jí to nedalo, a cesty domů se velmi obávala. Holt na tenhle ostrov se teď jen tak někdo nepodívá..no možná se najde pár zájemců, kteří chtějí vidět ten černý flek a porovnat, co by se stalo, kdyby to dopadlo o pár metrů jinam.
Začínal večer. Rodiny se už loučily. To Gabča se naposled musela projít po pláži a udělala ještě nějaké fotky do alba. I přesto co se vše událo, to bylo úchvatné místo, na které se jen tak nezapomíná.
Ráno byli všichni sbaleni. Odjížděli s nadšením ale zároveň i se smutkem, opustit takovou nádhernou přírodní oblast.
Naštěstí cesta dopadla úspěšně a Gabča už vypravovala, že se tam někdy v budoucnu vrátí.
Čas plynul, léta utíkala a Gabča měla svatbu. Jejím snem bylo vrátit se na tenhle ostrov.
Sen se jí splnil. Její manžel sice nevěděl, nač pláče tolik dojetím, ale ona moc dobře věděla proč…není nad krásné vzpomínky s blízkými.
Tak tohle byl ten šťastný konec jedné skromné rodinky. Ponaučení z tohohle příběhu plyne jen jedno. Žijeme teď, jednou nebudeme, proto si můžeme dovolit plnit naše sny. Ikdyž finance nejsou, vždy jde nějak našetřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.