Zlomené srdce...zatím má poslední povídka

25. května 2011 v 19:22 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Zlomené srdce
Myslím, že právě odbíjela šestá hodina a já stála s hořkostí v ústech na nádraží. Byla jsem tam sama, protože člověk, na nějž jsem čekala, nepřišel. Byli jsme tak šťastný pár, tedy před měsícem se tomu dalo tak říct. A on? Zklamal. Lidé mi přijdou příliš vybíraví. Chtějí něco, co si ani sami nezaslouží a to mi přijde dost pokrytecké. Doufala jsem, že se jednou pro mne vrátí, ale vybral si tu špatnou. Byla to jeho bývalka, se kterou se ustavičně hádal. Za to já měla srdce na správném místě, ale on hleděl spíše po kráse. Přišlo mi, jako bych v tu chvíli byla snad ta nejošklivější, ale sama vím, že to tak není.
On člověk je totiž sám o sobě vyjímečný, a proto si nemusí na nic hrát. Ten prostě rád užíval, takže chtěl mít co nejvíce krásných dívek. Zato já taková nebyla. Chtěla jsem poznat kluka, se kterým mohu být navždy a společně s ním si života patřičně užít. Jenže stale jsem ho nenalezla. Roky utíkají tak rychle jako prudký, chladný déšť. I když jsem nešťastná a srdce mne bolí, stale věřím, že jednoho dne si pro mne někdo jako jsem já, přijde a zachrání mne z té velké propasti.
I kdyby Vám bylo tak do breku a nechtěli jste žít, nevzdávejte to, protože tím by, jste zničili tu krásu, která ve Vás je a každý den stojí za to žít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.