Vzpomínka na bál

25. května 2011 v 19:19 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Vzpomínka na bál
Podle pořekadla vždy zvítězí ta pravá tvář, ale aby zvítězila, musí se teprve najít. Není snadné odhalit pravdu od fikce, každá totiž pod svou maskou skrývá tu pravou tvář.
A právě o maskách bude znít můj příběh.
Čas opět velmi rychle utíkal. Byl konec prosince a u nás právě tradice hlavního plesu masek. Po celý rok se tam každý těšil, jen ta cesta byla už dobrodružstvím.
Tenhle bál se totiž konal na osamělé hoře, kde na jejím vrcholu stál starý hrad s děsivými malbami.
Samozřejmě nikdo se nezalekl a šel dál. Před vchodem stál sluha s vázankou a v rukou držel šampaňské. Všechny nás jen vítal. Po vstupu do hradu vedla dlouhá chodba, ozdobena zapálenými svícny. Z povzdálí se jen linul krásný zvuk harfy, basy a zámeckého klavíru.
Z velkého sálu se táhla vůně skořice, meduňky a šampaňského. Sál byl doslova zaplněn lidmi. Stropy mu sahaly až k samotné věži a všude jen záře tisíce zapálených svícnů. Dámy měly krásné šaty s vlečkou a pánové barevná saka s pozlacenou mašlí. Ani ve snu by se nedalo říct, že je vevnitř někdo smutný. Radost a smích dočista vyzařovala z hradu. Celičkou noc se jen tančilo, radovalo, a zpívalo. Ach to byla nálada. Připadala jsem si jako v nějaké krásné pohádce.
Nyní když otevřu oči, vidím temnou, zaprášenou, prázdnou místnost. Stropy propadlé, chodby neprůchodné. Po hradu, co býval, mám už jen pouhé vzpomínky. Jsou to vzpomínky, na které člověk nezapomíná. Nejraději by lidé chtěli vrátit čas, a stát se opět tím dobrodruhem, ale holt život není věčný, ale měli bychom býti za něj vděční.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.