Svatba

25. května 2011 v 19:14 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Svatba
Kdo by nesnil o tom mít šťastnou rodinu a děti. Zvykem ve světě jak založit rodinu je sňatek. Vrchol vztahu zamilovaných lidí. A nyní dáme řeč o takové svatbě.
Bylo nám dvacet pět let, a mi spolu chodili už od šestnácti. Školy jsme měli dodělané, normálně jsme pracovali a bydleli spolu v bytě. Bylo už na čase, abychom měli svatbu, proto jsme neváhali a za měsíc ji uskutečnili.
Týden předtím jsem si nechala ušít nádherné šaty, které za dva dny skončili v popelnici. Má milovaná kamarádka, je totiž spálila žehličkou natolik, že byli jako uhel. Zatímco se mi šili nové, šla jsem si objednat dort. Měl být z kokosu a měl mít tři patra. Opět byl úžasný, jenže jsme jej neuchránili před mým malým mlsným bratránkem, který jej začal jíst. Myslela jsem si, že to bude snad ta nejhorší svatba jakou jen, kdo mohl mít, ale naštěstí se vše stihlo v termínu.
Obřad se konal v jedné zámecké zahradě a hostina byla v jedné krásné restauraci. Byla to zábava. Tančilo se a popíjelo. Vše šlo hladce, až na to, že místo mne nevěsty byl unesen ženich. Myslela jsem, že mě ranní mrtvice, po tom co jsem zjistila, kdo se o to postaral. Můj první kluk, kterého jsem měla ve dvanácti letech. Nejspíš mě stále miloval, tak se mi chtěl pomstít. Moc dobře věděl, že už od patnácti ho nemiluji, jenže on mne pořád ano. Mého miláčka zamkl v nějaké dílně a čekal, až přijedu. Přijela jsem tam, šaty se mi zamazali od oleje, jelikož se mi po cestě pokazilo auto.
Konečně jsem ho našla. Bývalému jsem nadala, svého manžela jsem rozvázala, a vrátila se na oslavu. Byla to vážně šílená svatba, nejprve jsem na ni nerada vzpomínala, ale teď ráda.
Doufám, že vaše svatba nebude tak psychicky náročná jako ta, o které jsem vám vyprávěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.