Lesní vlhkost

25. května 2011 v 19:07 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Lesní vlhkost
Když zavřete oči, nevnímáte tolik tu bolest. Většinou nás vyděsí jen to, co lze vidět. Stačí sekunda na to, aby jste neexistovali. Je to tak neuvěřitelné.
Tál sníh. Já s mým kamarádem vypadla z domu. Šli jsme se projít do nedalekého lesa. Byla rosa a počasí stálo za nic. Při chůzi šlo vidět na 3 metry. Fotili jsme se u stromů. Bylo nám spolu krásně. Přijde mi to jako dobrý způsob na zahození dne. Myslím, že takový klid pomáhá každému. Bohužel to bylo příliš mokré místo, protože všechen sníh co roztál, tekl po celém lese směrem dolů. Šli jsme tedy směrem po proudu. Ten nás zavedl k takovému velkému jezeru. Bylo strašně přelité, ještě že poblíž nejsou domy, jinak by je to vyplavilo. Jediná možnost, jak se dostat zpět do vesnice za krátký čas, byla přejít přes přelitý břeh. Bylo tam bláta, jak po tsunami. Vyhrnuli jsme si kalhoty, zavázaly šňůrky na botaskách a vyrazili vpřed. Po pěti krocích jsem rozhodnutí litovala. On člověk si říká: ,, Riskovat se vyplatí´´, ale ne vždy je to tak. Jenže když už jsme byli celí od bláta, tak to bylo jedno. Kamaráda jsem držela za ruce, abychom neuklouzli, jenže za minutu se mi to stalo. Stoupla jsem do nějaké prohlubně a spadla jsem. Kamarád okamžitě reagoval a vytáhnul mě odtud ven. Ale smůla se mi stale lepila na paty. Hladina stoupla natolik, že vlny začaly sahat až k nám. Málem jsme se utopili. Byla to dlouhá a namáhavá cesta, ale zvládli jsme to. Má psychika už nezvládala, proto jsem se rozbrečela. Uvědomila jsem si, co se nám mohlo stát, kdyby na nás vletěla větší vlna. Za chvíli jsme přišli celí špinaví a mokří domů. Věci jsme si daly vyprat a šli si sednout na lavičku. Do hodiny za námi přišla matka a řekla, že řeka se vylila z koryta, a dokonce i to jezero zaplavilo celý les natolik, že by ta voda mohla zaplavit celou vesnici. Museli jsme se na měsíc přestěhovat k babičce. To mě a mého kamaráda rozdělilo. Chyběl mi tolik, že jsem si uvědomila, že ho miluju. Psali jsme si dopisy, ve kterých jsem se mu svěřila, jak je to s mými city ve skutečnosti. Tolik ho to rozveselilo, nebo spíše zaskočilo, že začal psát klátivým písmem. Došlo mi, že se zamiloval též. Za měsíc jsme se viděli. Rovnou jsem mu skočila do náruče a on mne vášnivě políbil. Věděla jsem, že život chci strávit jen s ním. Navždycky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.