Hledání v temnotě pokračování

25. května 2011 v 19:00 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Vzpomínky na mé dětství mnou přeci jen otřásly. Bylo to přeci zarostlé místo, jen v lepším stavu, vedoucí k rybníku, kde jsme se chodili dívat na krásné lekníny. Šla jsem přímo do vnitra, ale v dáli zaostřím něco hrozného. Člověku se jednou za čas stane, že potká cestou nečekanou návštěvu. Byli to hladoví vlci. Rychle jsem vzala sestřenku za ruku a bleskově jsme odtud utíkali. Věděla jsem, že o něco níže je chata, která nikomu nepatří, proto jsem se v ní chtěla ukrýt. Přelezli jsme bránu s plotkem a zatím rozbíjeli okno. Vlci byli příliš agresivní. To, že jsme měli strach, jednoduše poznali, tak se odvážili až k bráně. Srdce mi bušelo jak o závod a plán mi nevyšel. Každou chvílí se podhrabají a já musím alespoň jednoho člověka ochránit a to mou malou, na smrt vyděšenou sestřenku. Do rukou jsem uchopila železnou tyč a lezla přes bránu. Pocit jsem měla, jako bych lezla smrti přímo do tlamy. Taky že to tak bylo. Vlci se při pohledu na mne přímo olizovali. Ani doufat, že vyváznu bez škrábnutí, mi nepomohlo. Přišlo mi, jakoby se zastavil čas a já padala pomalu k zemi. Snažila jsem se, jak jen to šlo, ale dva mě zezadu napadli a přímo se mi zakousli do zad. Ta bolest byla tak hořká a hrozná. Rozmlženým pohledem jsem ze země sledovala sestřenku, jak jí kapou slzy k zemi a křičí zoufalstvím. Věděla jsem, že kousnutí mne nemůže hned zabít, proto jsem lapala po dechu, vstala a poslední silou je propíchla. Podařilo se. Sestřenka mi vzala z kapsy mobil a zavolala záchranku. Inteligentní to dítě. Za hodinu se jim podařilo nás najít. Od krve jsem se motala mezi stromy a nevzdávala hledání mé druhé sestřenky. Jakmile jsem dorazila k leknínům, skutečně jsem spatřila svou sestřenku.
Naštěstí byla živá. Takový kámen mi spadl ze srdce, že už jsem v klidu mohla zemřít s klidným svědomým. Ale načpak strach. Přežila jsem. Vzteklinu jsem neměla, ale rány na zádech mám dodnes. Myslím přesto, že bojovat není chybné, by naopak je to hrdinství, a pokud to přeci jen nevzdáte, dojdete až k samotnému cíli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.