Dar jako pomsta část 1

25. května 2011 v 18:53 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Dar jako pomsta
Věříte i věcem, které by se Vám nikdy stát nemohly? Pokud ne, tak povyprávím Vám příběh neuvěřitelně zoufalý.
Bohužel byl už srpen a dny mého volna se pomalu, ale jistě krátily. Byla jsem taková zvědavá, vzorná dívka. Ani mi to nepřijde až skutečné, ale ano, stalo se to. Každý můj volný den mne doprovázel jen obyčejnou nudou. To ale ve čtvrtek večer mi napsal jeden z kamarádů. Byl jen obyčejný brigádník, co zbožňoval historii. V našem malém městě byly místa o ničem, jenže jediné, co ho fascinovalo, byla tělocvična poblíž hřbitova. Slavil dvacáté narozeniny, a jelikož se chtěl opít zase jako prase, chtěl po mne, abych mu tu halu na jednu noc domluvila. Ovšemže, to bych nebyla já, abych svému kamarádovy nesplnila sen. Šla jsem tedy za starostou a na jednu noc tu tělocvičnu pronajala. Jeho oslava se uskutečnila příští týden ve čtvrtek. Tolik jsem se těšila, jenže hned na začátku mě chytly žaludeční potíže a zvracela jsem. Kladla jsem si otázku: ,,Proč zrovna dnes!? Po tom všem, co jsem domluvila a nachystala!´´ Bohužel mne musel jeho bratr odvézt zpět domů. Celou noc jsem odpočívala v posteli u mého oblíbeného vtipného filmu. O den později, asi tak v deset hodin ranních jsem za kamarádem zaskočila. Jenže jeho bratr mi řekl, že šel s kamarádem na hřbitov. Zarazila jsem se a šla za nimi. Vrtalo mi hlavou, co může kamarád na našem hřbitově tak dělat. Dorazila jsem na místo, kde ležela košile, bunda a rýč. Hned bylo jasné, že zase něco hledá pod zemí. Přišla jsem k jámě, pozdravila kluky a zeptala se kamaráda: ,,To si ani tento měsíc nedáš pokoj s hledáním pokladů? No lépe řečeno, s vykrádáním hrobů!´´ Začal se smát a odpověděl: ,, Dostal jsem od jednoho dědy z tělocvičny, co tam uklízel, dobrý tip.´´
Zvědavě a sklesle se zeptám, oč vlastně jde. V tu chvíli mi oba začnou vyprávět o nějakém starci, co se nechal pohřbít s velmi vzácnou věcí, kterou jednou našel za domem v lese. Strašně mě to naštvalo, tak jsem je okamžitě zastavila a zakřičela: ,,Že se nestydíte! Fakt jako male děti. Okrádat mrtvého člověka!´´ Kamarád se na mě zespod tak vražedně podíval a řekl, že pokud se mi něco nelíbí, ať urychleně jdu pryč. Tak to byl jeho typický způsob komunikace vždy, když musí něco za každou cenu mít. Odpověděla jsem: ,, Tak tedy fajn!´´ a odešla jsem. Už jsem se dotýkala schodu vedoucího od brány hřbitovní zdi, jenže v tom jsem uslyšela strašný řev! Přiběhnu tedy k tomu jejich hrobu a vidím kamaráda, jak přichycuje v rukou mrtvolu, která drží v ruce klíč. Přijde mi to vtipné, tak se zasměji a povím: ,, Tak tohle jsi hledal?´´A s klidným svědomým odcházím. Věděla jsem, že je jistě zklamán, ale však on se ještě rád přijde omluvit.
Je neděle odpoledne. Ejhle. Někdo zvoní! Přesně ta osoba, kterou jsem přívětivě očekávala. Byl to kamarád. Držel v ruce dokonce i čerstvě natrhané kopretiny z jedné louky, které mi tolik voní. Vše jako vždy mu prominu a pozvu ho na zmrzku. Po hodině jsme si sedli do naší zahrady pod slunečník, a povídali si o jeho šílených nápadech. Přišlo mi, jakoby o tom nechtěl snad ani mluvit, proto také odbočil od témata a zeptal se mě: ,, Je krásně zamračeno. Neprojedem se hezky po lese bráchovým autem?´´Říkám: ,, A je to zase tady!´´ V duchu si říkám, že na něj padla zase jeho nálada. Nakonec mě přemluvil, jelikož mě vytáčel stylem, že se bojím. Nasedli jsme tedy do auta a jeli. Lesy byly tak temné a uzavřené. Vypadalo to, jako v nějakém filmu. Povím: ,Tak tady by se dobře pracovalo´´ a kamarád jen, že něco ve stylu: ,, No jo´´ a najednou ho něco nadchnulo a zastavil. Vystoupil z auta. Já samozřejmě s ním a on: ,, Tak tohle je ideál na ty tvé filmy.´´ Tělem mi prošla husí kůže. Jediné, co jsem dodala tak: ,, Tohle jedině horor!´´Před námi totiž za koncem jednoho lesa stála taková zchátralá barabizna. Kamarád šel blíž k ní, ale já se spíše oddalovala. Je to u mě přirozená reakce na něco cizího.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.