Být vojákem

25. května 2011 v 18:52 | Monika.K |  Všechny mé příběhy
Být vojákem
Někdy sníme o něčem, co pro nás časem může být překážkou. Jenže jak se rozhodnout? Vzdát se splněného snu? Nebo začít nový..
Odmalička jsem snil o tom, být vojákem. Zemřít jako hrdina.. Jenže postupem času se i u mne objevili obavy. Začalo to v osmnácti letech, kdy jsem poznal dívku, která byla jiná než ostatní. Byla moc krásná, hodná a citlivá. Oba jsme se do sebe zamilovali, jenže začalo to těsně před tím, než jsem nastoupil na vojáka. Musel jsem to rychle ukončit. Poté mi od ní chodily dopisy, že už to nemůže vydržet, a že si ublíží. Jenže na to abych odešel, bylo už pozdě. Byla právě v jedné zemi válka, a vojáků bylo potřeba co nejvíce na vípomoc.
Každý den, někdy i noci jsme tvrdě trénovali na to, co nás čeká. Uvědomil jsem si, že ten sen byl vlastně trest. Není to nic pro mne. Rád jsem nosil vlasy aspoň na ježka, jenže tam nás vyholily. Jediné co mě tam uklidňovalo, byli dva kámoši, kteří na tom byli stejně jako já. Po roce jsem směl navštívit rodinu. Byli velmi rádi, že jsem živ a zdráv. Po obědě jsem zašel za mou milovanou dívkou, jenže ta mne nechtěla ani vidět. Příliš jsem ji ranil. Měl jsem možnost zůstat doma, ale věděl jsem, že doma mě nic dobrého nečeká. Hned v neděli večer jsem se vrátil na základnu a tam se dozvídám, že musím do boje.
No nic teple jsme se oblekli, vzali si potřebné zbraně, batohy s jídlem, vesty, obvazy a šli jsme do zákopů.
Už dva týdny bojujem. Podmínky jsou šílené. Pořád po nás někdo střílí. Je jich jako mravenců. Nyní postřelili mého kamaráda, tak u něj klečím a ošetřuju rány. Už chci, aby vše skončilo.
Vím, že dříve nebo později se to stane i mne. Můj kamarád nepřežil. Kdybych sem nešel, mohl bych být s tou holkou. Jenže každá ztráta je tu pohroma. Musím přijmout, co mě čeká. Život není jen procházka růžovým sadem, ale bral bych ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.